Autor se již dlouhodobě profiluje na české umělecké scéně jako výrazný současný vizuální umělec, který se věnuje médiu velkoformátové abstraktní malby. Výstava v König Vlk Gallery představuje brněnskému publiku vůbec první rozsáhlou prezentaci autora, jehož tvorba byla mimo jiné k vidění například na výstavách (2025) Podmínky umění, Pragovka Gallery, (2024) Známí neznámí Gočárova Galerie Pardubice, (2023) Křehká destrukce Galerie Curator Contemporary. V roce 2023 autor vydal monografii Průhledy, s texty Karla Srpa jejíž křest proběhl v galerii Kvalitář v Praze. Matouškova tvorba je obsažena ve sbírkách Gočárovy Galerie, COLLETT Prague, Munich, ve sbírce Francesca Augusta Razetta a dalších.

Aktuální tvorba autora se rozprostírá na poli velkoformátové, v řadě případů až monumentální malby, ve které převládá výrazná práce s prostorovostí, texturou a hmotou. Abstraktní rovina obrazů přesahuje významový rámec, kterému dominuje jedinečná malířská technika takzvaného válcování, při kterém autor nanáší jednotlivé vrstvy barev za pomocí válce, který se tak v průběhu tvorby stává samostatným záznamovým médiem – výsledným objektem. Tato forma vytváří vizuální paralelu mezi malířským nástrojem a výsledným dílem, což umocňují další příměsi, které Matoušek aplikuje ve vrstvách na své obrazy. Právě beton tuto vrstevnatou hru plně dotváří ve své materiálové definitivnosti, která díla uzavírá, před dalším možným koloběhem válcování, což u některých autorových děl vzbuzuje u diváka pocit nekonečné prostorovosti.

představuje nekonečné vizuální světy, které v symbolickém dialogu otevírají otázky lidské přítomnosti, paměti a existence. Martin Matoušek na výstavě Eternal představuje cyklus nejnovějších prací ze série Depozit vrstvy‍, která patří k dlouhodobému malířskému výzkumu autora.

Prezentovanému výběru děl v König Vlk Gallery dominuje monumentální site-specific triptych s názvem Oltář, ve kterém autor kombinuje všechny malířské techniky práce s válcováním, litím betonu, strukturami tahů, vše v impozantních vrstvách, které jsou spojnicí celé výstavy. Ačkoliv název Oltář a forma triptychu neodmyslitelně odkazují k náboženské tradici, Martin Matoušek tyto symboly nepoužívá k náboženské liturgii, ale k uctění samotného aktu malby. V tomto pojetí není oltář místem pro tradiční rituální úkony, ale stává se spíše fyzickým svědectvím procesuálního zápasu s materiálem a vrstvením barvy.
Každá nanesená vrstva představuje časový úsek, rozhodnutí a fyzický úkon. Proces válcování, lití a vrstvení tahů připomíná geologické ukládání sedimentů, které divák může naleznout v dalších dílech celku. Divák tak nestojí před obrazy, ale před vertikálními řezy historie vzniku jednotlivých děl.

V kontextu celé výstavy odkazuje název Eternal k principu nekonečného vrstvení. Každé dílo v sérii Depozit vrstvy je dalším krokem v autorově surové archeologii přítomnosti. Samotný Oltář pak stojí v centru jako monumentální důkaz, že tento proces nemá konečnou hranici. Jedná se o neustálé vršení autorových zkušeností, času a materiálů.

Výstava Eternal tak v konečném důsledku ukazuje, že ona věčnost v Matouškově podání není statickým stavem, ale dynamickým procesem, který svou intenzitou a náročností vzdoruje napříč času a prostoru.