Jan Valik absolvoval magisterské studium Malby na Royal College of Arts v Londýně (2023–24), kde získal stipendium Rose Finn-Kelcey Bursary a Vice Chancellor’s Achievement Scholarship. Předtím vystudoval AVU v Praze (MA 2012) a podílel se na dvouletém programu Turps Studio v Londýně. Autor slovenského původu dlouhodobě žije a pracuje v Londýně.

Jeho sólové výstavy zahrnují prezentace v Japonsku (2024), „Small Infinities“ ve Vídni (2023), „Breakthrough“ v Torontu (2022), či „Shifting Places“ v Bruselu (2022). Ve skupinových výstavách se autorova tvorba pravidelně objevuje v Anglii, USA, Číně a dalších zemích, včetně světových metropolí. V letošním roce absolvoval uměleckou rezidenci v Tokiu a aktuálně je oceněn v nominaci na Long Listu Contemporary British Painting Prize pro rok 2026.

Valikovy obrazy vytvářejí fluidní hranice mezi vnější realitou a vnitřním prožitkem. Pomocí vrstvení barev, spontánního štětce i kontrolovaných tahů – vše ve snaze zachytit proměnlivost percepce. Ve své tvorbě autor rozvíjí tematiku imaginativních a fluidních prostorů, které se propisují nejenom do samotné olejové a akrylové malby, ale také do detailních akvarelových koláží, ve kterých samotná dynamika přechází do téměř kontemplativního zkoumání vystřihovaných a vyřezávaných struktur a tahů.

Jan Valik ve své tvorbě zkoumá vnitřní prožívání a percepční nestabilitu na hranici reality a fikce. Prostřednictvím abstraktní malby vytváří fluidní krajinné meziprostory a snové vnitřní světy.

Název výstavy Na hranici spektra vybízí k detailnímu zkoumání autorského rukopisu. Vystavená pětice menších olejů ze série Atmosféry (24×35 cm a 27×35 cm) funguje jako ukotvený předobraz autorovy vnitřní percepce a evokuje různorodé krajinné celky. Velkoformátová plátna pak představují samostatné scény, které diváka vtahují k ponoření se do vrstvených tahů, proměnlivé perspektivy a uvažování o stavbě obrazu.

Formální spřízněnost s východní krajinomalbou, jemná gesta i kontrastní akcenty vycházejí z autorových asijských rezidencí a cest. Právě během nich vznikl i nejnovější cyklus detailních akvarelů – komorních „zkoušek systému“, jež tvoří ideovou spojnici celé výstavy.