Anna Bochkova je mezinárodní umělkyně, jejíž tvorba zkoumá průsečík sochařství, instalace a kolaborativního dialogu. Magisterský titul (MFA) v oboru sochařství získala na Akademii výtvarných umění ve Vídni (v ateliéru Heima Zoberniga) a magisterské studium (MFA) absolvovala také na Vysoké škole výtvarných umění (HFBK) v Hamburku (pod vedením Pii Stadtbäumer).

Institucionální působení Bochkové zahrnuje prestižní mezinárodní instituce; vystavovala například v Belvedere 21 (Vídeň), Eigen+Art Lab (Berlín), Kunsthaus Hamburg, Galleria Mimmo Scognamiglio (Milán/Verona), Tomáš Umrian Contemporary (Bratislava), v Rakouském kulturním fóru (Řím) a v Clemens Sels Museum (Neuss). Je držitelkou řady ocenění, grantů a rezidenčních pobytů, mezi které patří Paper Residency v Museum Haus des Papiers (Berlín, 2025), stipendium stART.up od Claussen-Simon-Stiftung (2024–2025) a ateliérové stipendium od Hamburgische Kulturstiftung.

Autorka ve své současné tvorbě propojuje sochařství, prostorovou instalaci a kresbu, skrze které buduje imaginativní, křehké světy plné hlubokých osobních a sociálních témat. Charakteristická je pro ni práce s různorodými materiály – od keramiky, přes papier-mâché, textil, dřevo či kov. Z nichž konstruuje lidské, avšak jemně pozměněné figury a struktury, urbanistické komplexy, efemérní schránky, či skořápky, které zkoumají témata blízkosti, sounáležitosti a lidské odolnosti. V těsném dialogu s mytologií, historickými narativy a aktuálními otázkami její objekty fungují jako společenští prostředníci, kteří v galerijním prostředí vytvářejí hmatový prostor pro emoce, smyslová setkání a dialog.

se pohybuje v oblasti ostrého napětí mezi lidskou psychologickou potřebou bezpečí a nevyhnutelnou křehkostí reality, ve které se nacházíme.

Umělecká praxe Bochkové funguje současně jako estetický objekt i jako sociální prostředník, jehož prostřednictvím autorka nabízí hmatové prostory pro hluboká emocionální a smyslová setkání. Tento fenomén dále umocňují černé bazény, které odrážejí tekutou, nestálou podstatu děl a proměňují galerii v proměnlivý, zrcadlící se ekosystém. Tyto plovoucí keramické lidské formy – básnicky pozměněné a často hluboce odcizené – zrcadlí postavy naší vlastní současnosti.

Výstava Fragile Utopias ve svém jádru nahlíží na empatii nikoli jako na pasivní sentiment, ale jako na mobilizovanou, životodárnou sílu, která je nezbytná pro navrhování možných budoucností prostřednictvím promyšleně vyjádřených gest objektů a struktur, jež aktivně vyhledávají a objevují alternativní způsoby soužití a dialogu v rámci osobitých světů Fragile Utopias.